Star Wars – Bitva o Hoth: Ledové bojiště galaxie 17 Oct 4:27 AM (2 days ago)
Základní paradigma je jednoduché: dva protivníci proti sobě v nemilosrdné válce. Jeden se ujme velení Galaktického impéria, spoléhajícího na masivní palebnou sílu a mohutné AT-AT. Druhý hráč vede Povstaleckou alianci, která má k dispozici rychlé spídry, artilerii a připravené obranné linie. Každý tah začíná volbou karty rozkazu, která udává, kolik a kterých jednotek je možné aktivovat. Následuje pohyb po hexové mapě a útok řešený hodem kostek. Symboly na kostkách určují zásahy, neúspěchy i nucené ústupy, a tak žádný souboj není dopředu jistý. Snadné, jednoduché a přitom zábavné.
Průběh hry je svižný a celá partie zabere přibližně půl hodiny. Přístupná pravidla dovolují zapojit i začátečníky, zároveň však systém rozkazů a práce s terénem vyžaduje promyšlené manévry. Skály, zákopy a budovy poskytují výhody nebo ztěžují útoky, takže rozestavení jednotek hraje zásadní roli. Hráč, který dokáže správně načasovat pohyb a využít prostředí, získává převahu.
Zajímavostí je možnost zapojení ikonických hrdinů. Luke Skywalker, Leia Organa, Han Solo či Darth Vader vstupují na scénu díky speciálním kartám, jež poskytují jedinečné schopnosti. V okamžiku, kdy Luke zasáhne AT-AT nebo Darth Vader posílí stormtroopery, se partie proměňuje ve dramatický filmový moment, který si hráči budou pamatovat.
Hra nabízí bohatý výběr scénářů. Od menších potyček až po velkolepý útok na generátory štítů, každý z nich má jiné cíle a podmínky vítězství. Kdo hledá delší zážitek, může se pustit do kampaní, které propojují jednotlivé mise do příběhového celku. Výsledek jednoho střetu se pak odráží v tom následujícím, a vzniká tak vyprávění, jež postupně mění situaci na bojišti.
Samotné komponenty působí velmi atraktivně. Krabice obsahuje téměř osmdesát miniatur včetně tří obřích AT-AT a drobných sněžných spídrů. Nechybí oboustranný herní plán, desítky karet rozkazů i podpory, speciální kostky a žetony. Vše je doplněno scénářovou knihou a kampaněmi, což zaručuje velkou variabilitu. Výtvarná stránka, za níž stojí umělci Benjamin Carré, Christophe Duhaze, Tony Foti a Clément Masson, zůstává věrná filmové estetice a podtrhuje atmosféru ledové planety.
Za návrhem hry stojí dvojice Richard Borg a Adrien Martinot, autoři, kteří mají zkušenosti s tvorbou taktických her, v nichž se snoubí jednoduchost s důrazem na správné rozhodnutí ve správný okamžik. Inspiraci čerpá ze systému Memoir ’44, jenž si získal oblibu díky tomu, že dokáže přiblížit principy válečných her i lidem, kteří se s nimi setkávají poprvé. Stejně jako jeho předchůdce staví na jednoduchých rozhodnutích a jasných pravidlech, která ovšem vytvářejí situace plné napětí a nečekaných obratů.
Ačkoli existuje i týmová varianta, skutečná síla této hry spočívá v duelu. Jeden hráč představuje neúprosnou sílu Impéria, druhý odhodlané obránce Povstalců. Krátká herní doba, rychlý spád a neustálé napětí činí z každé partie intenzivní souboj, který připomíná filmové scény a nutí hráče chtít si bitvu zopakovat znovu.
Star Wars: Bitva o Hoth tak není jen dalším titulem s filmovou licencí. Je to hra, která dokáže spojit známý příběh s poutavým herním zážitkem a nabídnout jak rychlé střety, tak i epické kampaně. Fanoušci Star Wars v ní najdou možnost vstoupit do legendární bitvy a rozhodnout, zda tentokrát přežijí obránci základny Echo, nebo zda ledová planeta padne pod drtivou mocí Impéria.
Star Wars: Bitva o Hoth
Autor: Richard Borg a Adrien Martinot
Počet hráčů: 2 – 4
Doba hry: 30 minut
Doporučený věk: 8+ let
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Vydal: Asmodee
Cena: 1 169 Kč
Pérák: Armáda poražených: Poslední dobrodružství hrdiny, který ví, že na jméně nezáleží, rozhodují činy 16 Oct 5:07 AM (3 days ago)
Pár technických poznámek na úvod
Armáda poražených vychází stejně jako předchozí dva díly pod křídly nakladatelství CREW a stejně jako jeho starší bráškové v pevné vazbě a ve formátu 215 x 280 mm, tudíž je s předchozími dvěma díly pěkně sladěna. Kromě kratičkého doslovu a medailonku obou autorů navíc disponuje ukázkou postupu vzniku obálky a především časovou osou mapující všechny tituly Dechberoucího universa, do kterého trilogie Pérák patří.
Pérákova životní nemesis se vrací
„Celý mi to smrdí. Vlastně se mi stejská po válce… Měl bych se stydět? Věděli jsme, kdo je nepřítel. Teď si říkám. Jestli jsem na správný straně barikády. Nejsem si tím jistej.“
Příběh s mnohoznačným názvem Armáda poražených se odehrává pár let po válce. Po kratičkém úvodu, ve kterém spolu z Perákem zavzpomínáme, jak to bylo se Svatováclavskou korunou a Reinhardem Heydrichem, se promptně přeneseme do roku 1948. V prezidentské kanceláři sice ještě sále sedí Edvard Beneš, ale komunisté už zdárně vystrkují růžky. A Pérák? Ten propadl frustraci. Sice dostal místo jako tajný agent Státní bezpečnosti, ale se soudruhy si (logicky) vůbec nerozumí, neboť v jejich praktikách (správně) rozpoznal stejně svinské postupy jaké používalo Gestapo. S nechutí se tedy účastní sledování, špiclování a odposlouchávání protikomunistických živlů a utápí se v sebelítosti.
Návrat Pérákovy Slavné nemesis
Právě při jedné takové rutinní sledovačce Pérák zahlédne povědomou tvář. Bývalý major Gestapa a osobní Pérákova životní můra Verner sice skrývá svou tvář pod plnovousem, ale když tančíte s někým tanec smrti tolikrát jako náš hrdina s tímhle šíleným okultistou, poznáte jeho ksicht i v davu před Národním muzeem. Pérákovo první střetnutí s Vernerem nedopadne pro našeho hrdinu zrovna nejlépe. Nejde jen o to, že po té, co dostal zákaz používat své vybavení, může používat pouze svoje pěsti, ale především pro to, že Vernera chrání jeho nadlidskou silou obdařená dcera.
Verner a Uršula, jak se jeho malá pobočnice jmenuje, ovšem do Prahy nepřijeli proto, aby Péráka přivedli k šílenství. I když to, co se tu chystají provést, by ho do blázince klidně přivést mohlo. Všehoschopný okultista se totiž v naší stověžaté rozhodl vzkřísit armádu nemrtvých a postupně zombifikovat občany Prahy. Pomoci mu k tomu má černá kniha Thule a popel Reinharda Heydricha.
Bojovat proti armádě zombíků sám a bez pomoci, to by ani Pérák nesvedl. Proto mu nabídne pomoc jedna dávná známá a s ní vědecký tým z Ústavu pro speciální výzkum a vývoj. Nemá cenu líčit, co všechno pomůže Pérákovi v boji proti Vernerovi a jeho armádě poražených, snad jen že dojde i na bývalé piloty RAF a starého známého ještěra. Je to loučení ve velkém stylu. Na čtenáře čeká spousta akce a vtipných odkazů. Mezi ty nejlepší patří vyčištění Slavína, ale pozorný čtenář těch easter eggů najde v knize mnohem víc. Navzdory tomu, že je zápletka jednoduchá a přímočará, povedlo se tvůrčímu týmu nejen uzavřít všechny předešlé dějové linie, ale zároveň se dotknout i vážnějších a bohužel stále aktuálních témat. Loučení s Pérákem je díky tomu nejen epické, ale zároveň nepostrádá hořkou příchuť. Rád bych recenzi ukončil nadčasovou hláškou „Na jméně nezáleží, rozhodují činy.“, ale odcituji tu, která jasně ukazuje, že tou titulní armádou poražených jsme vlastně my všichni.
„Nejsem si jistej, že ovce je zapotřebí chránit. Máte svoje hlídací psy, kterým jste uvěřili, a který jste si sami zvolili. Zmítáte se mezi ideologiemi, jako byste byli líní mít vlastní názor. A ovce, si porážku zaslouží.“
Pérák: Armáda poražených
Scénář: Petr Macek
Kresba: Petr Kopl
Vydal: CREW, 2025
Počet stran: 80
Vazba: vázaná
Cena: 349 Kč
Pokud vás Pérák: Armáda poražených zaujal, zalistujte si ukázkou
Soutěž o podepsanou audioknihu Dana Browna Tajemství všech tajemství 15 Oct 6:29 AM (4 days ago)
Podmínky jsou jednoduché:
do 26.10. zašlete na náš redakční email redakce@fantasyplanet.cz odpovědi na pár (tentokrát lehce záludných) otázek a doufejte, že budete mít i potřebné štěstí. A do předmětu emailu napište Praha, ať víme.
A tady jsou ony otázky:
Tajemství všech tajemství autor zasadil do Prahy a tak se všechny otázky budou týkat naší stověžaté.
- Hrdinové se mimo jiné podívají také do podzemí parku, jehož hranici tvoří Sekaninova ulice. Jak se tento park jmenuje a sochu kterého sportovce v něm naleznete? Nápověda: socha zde byla instalována roku 1982 a jde o první sochu tohoto druhu na světě.
- Robert Langdon při svém pražském dobrodružství navštívil také Petřín, kde se nalézá mimo jiné i zrcadlové bludiště. Kolik zrcadel v něm naleznete?
- Závěr knihy se odehrává v katedrále Svatého Víta. Zde se nalézá místnost, v níž jsou uložené korunovační klenoty. Kolik klíčů potřebujete k jejímu odemčení a kdo je rozhodnutím vlády z 8. října za držitele klíčů určen?
Boží mlýn s turbem: Věk je jen číslo, takže meleme dál! 14 Oct 1:32 AM (5 days ago)
Svět zase jednou skončil v pořádným přůšvihu. Epidemie neznámého viru pokosila koho se dalo, a aby to ho nebylo málo, dorazilo to ještě několik silných elektromagnetických pulzů, takže většina elektroniky umřela spolu s lidmi. Vítej zpátky, středověku! No, naštěstí ne tak úplně. Střelné zbraně totiž přežily – je otázka, zda je tahle zpráva pozitivní nebo ne. Většinou je pozitivní pro toho, kdo stojí na správné straně hlavně.
Apokalypsa zase trochu jinak
Další variace na akční postapo? Ano, a Muž na stezce, jak zní podtitul prvního dílu série Boží mlýn s turbem, ukazuje, že tohle téma má sice spoustu variací, ale pořád zbývá prostor pro to, aby to nebylo všechno na jedno kopyto. Engelbert Prim totiž přináší hned několik netypických a osobitých věcí.
Za prvé: hlavní hrdina je už daleko za hranicí důchodu. Fajn, pořád mu to šlape, pořád dokáže nakopat zadky mnohem mladším gaunerům (i když mnohdy spíš díky zkušenostem než fyzičce), ale věk se mu občas nepříjemně připomene v nejméně vhodnou dobu. Dobře, v rámci příběhu se autor občas zapomene, ale naprostou většinu času se snaží, aby jeho příběh byl co nejreálnější.
A to je druhá věc, která je pro příběh charakteristická. Ačkoliv je Muž na stezce akčním kusem (a pokud vám obálka ilustruje brakový šestákový krvák, připište si bod za intuici), nevrhá se do žádných nesmyslů a nepředložeností. Libuje si spíš v komornosti, hlavní hrdina se řídí heslem nejdřív se třikrát rozhlédni, vše promysli a pokud to během té doby někdo do tebe nenašije, pak máš čas vymyslet do dál.
Víme kdo a s čím
Děj samotný je rozdělený do dvou linií – první se vrací do minulosti a týká se přepadu bytu, kde Svatopluk Dobiáš a jeho žena žijí. Sváťa – roztomilé jméno pro hlavního hrdinu, bývalého vojáka, že? No, rozhodně to není svatoušek, ale o tom často není čas přemýšlet, protože situace žádá akci. Druhá linie se odehrává o více než dvacet let později, kdy hlavní hrdina vyráží krajinou s pozůstatky civilizace na pouť k Blaníku. V batohu má kromě nábojů a vybavení také semena; v této době jeden z nejhodnotnějších darů pro přítele.
Na samém počátku si možná budete muset na Primův styl vyprávění chvilku zvykat. Oproti „akční konkurenci“ je totiž poměrně rozvláčný a namísto nonstop akce se nebojí jít do hloubky. Autor se rád rochňá v detailech, zejména zbraně a vybavení se probírají docela často, podobně jako technická stránka některých věcí. Ale pokud nepotřebujete detailně popsaná vyhřezlá střeva a proudy krve překonávající rekordy v krvácení dalekém podobně jako supermanské výkony a přežití téměř čehokoliv, pak Muž na stezce bude tím pravým pro vás.
Ale aby tu nevznikl omyl: Prim umí vykouzlit i svižné akční scény, ačkoliv připravit si pole mu většinou chvíli trvá. A podobně zachází i s humorem. Nesnaží se hláškovat prvoplánově, ale sem tam přihodí poměrně suchou poznámku, která je ovšem v kontextu velmi trefná a přiměje vás pousmát se.
Vlastně by se dalo říct, že v několika aspektech, a to není řeč jen o názvu Muž na stezce, tahle kniha připomíná dílo Miroslava Žambocha. I on umí být popisný aby vzápětí rozjel pořádný nářez.
Zmínku si zaslouží i budování světa jako takového. Ačkoliv je v centru dění pan Boží mlýn s turbem, prostřednictvím poznámek, kratších pasáží a různých kontextů odhalí čtenář poměrně zajímavé pozadí a postapokalyptické kulisy. Doba je turbulentní a věci se mění rychlostí vystřelené kulky, takže jediná jistota je právo silnějšího. Nebo prozíravějšího, jak se mnohdy ukáže.
Pokud si na tempo a styl Muže na stezce zvyknete (což se dá zvládnout dost rychle), čeká na vás propracovaná akce se zajímavým pozadím a několika nápady. Není to klasická akce nadupaná od začátku do konce, ale ono je to vlastně dobře – člověk aspoň čte a objevuje něco trochu jiného. A navíc má příběh dostatek prostoru rozvíjet se, a my tušíme, že autor má určitě v rukávu ještě několik es. A také nám dluží několik odpovědí:
Engelbert Prim: Muž na stezce (Boží mlýn s turbem I.)
Vydala: Epocha, 2025
Obálka: Jiří Arbe Miňovský, Vojta Rejl
Počet stran: 272
Cena: 339 Kč
Ve stínu metamorfa 13 Oct 4:55 AM (6 days ago)
Karolina Francová se po devíti letech vrací skutečně ve velkém stylu se samostatným románem Metamorf vydaným v edici Evropská space opera u nakladatelství Brokilon. V žánru, který obvykle sází na „velké hračky“ a ještě větší střety, zkouší kombinovat politické šachy tří mocností a intimní příběh jedné bytosti, jež je pro ostatní spíš mýtem než člověkem. Tři bloky – provojenské Spojené světy, poživačný Sikarijský svaz a kastovní Matriarchát – drží křehké příměří. Do toho vstupuje metamorf, katalyzátor všeho dobrého i zkaženého.
Hlavní postavou je Ken, bývalý sikarijský otrok a metamorf, tedy bytost schopná „přepínat“ nepřebernou paletu osobností, přizpůsobovat se a uspokojovat sexuální potřeby druhých. Okolo něj se stahuje síť zájmů, která hrozí strhnout celé uspořádání galaxie. Jenže pozor: místo raketové jízdy čekejte spíš dlouhou cestu skrze vyjednávání, výslechy a „líné“ takticko‑politické přesuny. Většina klíčových scén se totiž odehrává na palubě lodi, často v uzavřených prostorech; spoustu času spolknou dialogy a psychologické hrátky.
Samotný motiv metamorfa jako zrcadla cizích projekcí je ovšem velmi neotřelý. Ken typově připomene dlouhodobou autorčinu zálibu v androgynních, zranitelných, až éterických či magicky založených hrdinech, známých z jejích předchozích knih (Ve stínu Rudé věže, Konstantynův efekt aj.) Tady je tento archetyp dotažen do extrému: bytost, jejíž hodnota je pro druhé definovaná užitností a přizpůsobivostí, zatímco vlastní vůle je luxus. Ken je štíhlý mladík s dlouhými vlasy, až k uzoufání krásný a elegantní. Zároveň je pasivně vláčený cizí vůlí a autorka ho pravidelně staví do situačního utrpení (včetně sexuálního zneužívání a sadistických praktik), které má primárně demonstrovat, že metamorf je pro okolí nástroj, ne osoba. Efekt? Empatie ano, ale časem se to poněkud omrzí.
Stejně zrádně působí i důvěrně haptické chování metamorfa k bývalým partnerkám a partnerům. Závislost je totiž vzájemná, a všichni ho v důsledku milují a strádají, když o něj přijdou. Metamorf toho obratně využívá při vyjednáváních, která pak nemají daleko k manipulaci. Tady Ken získané sympatie zase ztrácí, pokud to ovšem neberete za další plus a nevyznáváte pragmatismus jako nejvyšší hodnotu. Také můžete hádat, zda je to skutečně metamorfova přirozenost, nebo jenom vypočítavost.
Psychologie metamorfa je celkově rozporuplná a těžko uchopitelná – jak už to u mnohočetných osobností bývá – Ken však i přes svou „svéhlavou“ epizodu schizofrenií jako takovou netrpí. Jemu hrozí totální rozpad integrity a jedinou záchranou je „návratová osobnost“, díky níž tuší, kým vlastně je. Ale i tato dobrovolná stabilizace je předmětem zápasu – kdo se stane vzorem pro „formaci“, má nad ním také moc (podobný motiv se vyskytuje u jiné autorčiny postavy – Jana Renera v sérii Purpurová noc).
Atmosféra románu je převážně komorní, někdy až klaustrofobní – lodní kabiny, chodby, brífinkové zasedačky. Kulisy tedy fungují jako jeviště pro vztahy a mocenské tahy, méně jako okno do ohromující vesmírné podívané. Kdo rád sleduje planety, stanice a flotily v širokém záběru, bude si to muset domalovat. Fikční svět je ale myšlenkově velmi srozumitelný: každá frakce má jasně narýsovanou ideologii a z toho plynoucí chování. Zarazila mě jenom kombinace moderní a technologicky vyspělé společnosti s otroctvím, kdy jedinec skutečně ztrácí veškerá práva a je předmětem obchodu – já měla dojem, že tenhle Rubikon jsme jako civilizace už překročili.
Zásadním plusem románu je nadstandardní zastoupení silných ženských postav v aktivních rolích (velitelky, diplomatky, duchovní). Vedení dialogů je dlouhé, často až telenovelové – a kdo tenhle typ vztahového tlaku miluje, přijde si na své. Vyprávění je rozvláčné a pohybuje se po kruhové trajektorii – děj dostává hrdiny na stejná místa, postavy se vracejí v podobných rolích a zkoumáme tytéž události, jenom z jiných úhlů.
Celý román působí jako nekonečný cyklus návratů a odchodů. Tam, kde by space opera mohla přitlačit na dynamiku, se text vrací k debatám, přešlapuje u dveří a čeká, až si postavy mezi sebou „vyříkají“ další díl mozaiky. Vrcholy akce existují – občasné přestřelky, válečné operace rozvážné kapitánky Patricie Swensonové (nevím proč, ale připomínala mi silně Janewayovou z Vesmírné lodi Voyager), nebo Stakosovo pronásledování – ale působí spíš jako zlomky adrenalinu mezi poklidně plynoucími pasážemi.
Pokud tedy hledáte silnější tah na bránu, bude vám chybět. Pokud vás baví „konferenční“ Star Trek – dlouhé porady a pak jeden phaser – trefíte se. Co rozhodně šlape je politické nastavení frakcí, silný ženský element (respektive genderová variabilita) a ochota řešit moc přes vztahy. Právě vztahový tlak má potřebnou sílu, aby utáhl celý román, ale žánrové očekávání akce a světodějnosti tím trpí. Možná budou někoho rozčilovat repetitivní schémata Kenova utrpení, zamrzí i povrchnější práce s kulisami a málo hard SF wow momentů.
Metamorf je tak vhodný pro čtenáře, kteří si v SF užívají psychologii, mocenské intriky a vztahové přetlačování, kde se pohlaví a role hráčů přelévají jako rtuť. Rozsah 665 stran a konverzační charakter vyžadují trpělivost – a ochotu akceptovat, že cloumající emoce jsou tu často důležitější než logistika flotil. Za mě je Metamorf směle vztahová space opera s politickým pozadím, která by si sice zasloužila víc dramatičtějších scén, ale nelze přehlížet odvahu, s jakou se Karolina Francová pokusila posunout hranice žánru směrem k soft SF a otázkám blízkým transhumanismu.
Procentuální hodnocení: 70%
Karolína Francová: Metamorf
Vydal: Brokilon, 2025
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 665 stran
Cena: 498 korun
Tajemství všech tajemství: Dan Brown, Robert Langdon a Praha v hlavní roli 10 Oct 4:42 AM (9 days ago)
“Náboženství a okultní vědy tvořily nedílnou součást pražského koloritu a návštěvníci tu na ulicích každou chvíli potkávali anděly, světce, ďábly a různé mytologické postavy.”
Příběh, který Brown přináší, se tentokrát netýká děsivých tajemství, která by mohla zničit církev, ani dávných legend ukrývajících se v uličkách Starého města, ale vědeckých výzkumů Langdonovi přítelkyně Katheryn Solomonové, která přibyla do Prahy na pozvání jisté české neurovědkyně. Vzhledem k tomu, že Solomonová právě chystá k vydání knihu, v níž chce zveřejnit převratná odhalení o podstatě lidského vědomí, je jasné, že se spolu s Langdonem dostane do hledáčku mocné organizace, která má o Katherynin rukopis eminentní zájem. Jakou roli v tom všem hraje legenda o Golemovi a velvyslanectví USA v Praze, to už budou muset čtenáři zjistit sami. Brown ve své nové knize s lehkostí sobě vlastní splétá hned několik dějových linek a tím pádem udržuje čtenáře v permanentním napětí. Nechybí humor (i když mnohdy nechtěný) a, což je u Browna novinkou, i romantická linka. Co na tom, že se jeho líčení naší stověžaté pohybuje na hranici mezi pravdou a fikcí a místy zavání product placementem, stále jde o slušně napsaný thriller. Nevím, jestli se slovy Langdonova redaktora Faukmana stane nejnovější symbologovo dobrodružství Brownovým životní bestselerem jako tomu bylo u Šifry mistra Leonarda, ale je nad slunce jasnější, že k Praze přitáhne další hejna turistů.
“Když dospěl na Staroměstské náměstí, obklopila ho vůně pečených kaštanů a mečení dud, na něž hráli místní pouliční muzikanti.”
Robert Langdon do vašich uší
Je hezkou tradicí, že se každá nově vydaná Brownova kniha dříve či později dočká svého audioknižního zpracování. Nejinak tomu je i s knihou Tajemství všech tajemství. Audiokniha vyšla ve stejný den jako knižní předloha, a o tom, jaká šílená bezpečnostní opatření její načítání provázela, by mohla vyprávět nejen ředitelka audio vydavatelství Tympanum Monika Oweyssi, pod jehož křídly (jako všechny autorovy knihy) vyšla, ale především režisér Vojtěch Machálek a herec a dabér Aleš Procházka, který knihu načetl.
Ačkoli všechny Brownovy knihy u nás vydává audio vydavatelství Tympanum, interpreti, kteří se jejich načtení zhostili, se v nahrávacím studiu střídali trochu jako apoštolové na pražském Orloji. Kromě Miroslava Táborského tak mohli fanoušci Brownových knih slyšet v průběhu let i hlasy Martina Slámy, Hany Rychetníkové a Renaty Honzíčkové Volfové. Při vší úctě ke všem jmenovaným je však Aleš Procházka interpretem, který k Langdonovým dobrodružným eskapádám sedí nejlépe, a to nejen proto, že je to on, kdo daboval Toma Hankse ve všech třech filmových adaptacích Brownových knih. Na Procházkův příjemný hlas si posluchač zvykne velice rychle, i když jeho frázování možná zpočátku může znít nezvykle. Dramatické scény však dokáže podat s patřičnou razancí a dokonce i pasáže o noetice, které Brown neváhal vložit doprostřed toho nejnapínavějšího dění, podává tak, že posluchače nenudí. Navíc do svého přednesu na patřičných místech dokázal vpašovat jemně ironický podtón, což je nesmírně sympatické. Zvukoví mistři Jan Kumšta a Jan Koukal zvolili jako zvukové předěly především komorní, skoro noirovou hudbu, která stejně jako zvony pražských kostelů skvěle doplňuje Procházkův takřka bezchybný projev. Ve finále je audioknižní podoba Brownovy novinky Tajemství vešch tajemství o značný kus zábavnější, než její knižní verze.
„Prokristapána, tohle je vydávání knížek, ne Smrtonosná past!“ (Jonas Faukman)
Dan Brown: Tajemství všech tajemství
Vydalo: Tympanum, 2025
Interpret: Aleš Procházka
Délka: 27 hodin 35 minut
Formát: MP3 ke stažení, CD
Cena: 666 Kč
Minos – Úsvit doby bronzové: Jak ovládnout starověk a hru 9 Oct 1:19 AM (10 days ago)
Zpočátku sice budete také tápat, ale budete-li mít dost trpělivosti, času a prostoru na stole, dočkáte se odměny vpravdě archeologického zanícení a badatelského rozsahu.
Je jaká je
Hráči soupeří o to, kdo bude nejvyšším vládcem mínojského lidu – alespoň do doby, než přijdou (asi) Řekové a Mínoany ve jménu civilizace, kultury a demokracie zničí. Ale to je ještě daleko, zatím nám Kréta jen kvete, a vy se musíte snažit, aby kvetla ještě více. Podstata této snahy spočívá v získávání karet, jejich vykládání pro zisk okamžitých efektů a následně (ovšem nikoliv nutně v tomto pořadí) umísťování do paláce za účelem trvalých výhod a také sběru vítězných bodů. Dále byste měli chtít postupovat po třech stupnicích pokroku, pomocí vojáků ovládat (a převládat) lokality na mapě, tamtéž stavět města, věže a statky, plus vyrábět lodě a posílat je na cesty. Taky bojovat s mořskými národy, shánět zbraně a mince – obojí je tu totiž platidlem; měnit dočasné zboží za trvalé i leccos dalšího jiného.
Na Fantasy Planet si ovšem nemyslíme, že recenze jsou od toho, aby se do nich přepsala všechna pravidla, kterých tu je, mezi námi, šestnáct poměrně hustě psaných stránek, a tak opusťme popis toho, o čem ta hra je, ve prospěch toho, jaká je.
Úkol hodný vládce
Věřte nevěřte, ona je v základu poměrně jednoduchá. Hodí se nemalým počtem kostek různých barev, každý hráč si z nich postupně čtyři vybere a stejně postupně je umístí na některé z pěti dostupných akcí. Za vhodně zvolené kombinace může být odměněn na některých stupnicích pokroku, a pak už postupně – dle hodnot na kostkách sestupně – vykonává nijak složité akce: braní karet výnosů, vykládání karet výnosů, stavba, umístění nebo pochod vojáků, a „žolíková“ možnost vykonat některou z předchozích akcí, pokud u ní už na vás nezbylo místo.
To celé se otočí dvakrát dokola, pak přijde bodování, zase dvakrát dokola, zase bodování – a konec. Opravdu to není složité, jen to má prostě víc pravidel, ale když je přijmete a naučíte se je, hra vám umožní dělat i to, co jinde často ne. Například vyložit kartu rovnou ze všeobecné nabídky, aniž byste ji předtím získali – jen je to holt o tři mince dražší. Nebo šoupnout kartu pod svou desku bez mezikroku vyložení – ovšem zaplatíte její cenu nikoliv v mincích, nýbrž ve vítězných bodech. Bude vám to za to stát? Někdy ano…
A bonusy? Ty se aktivují KDYKOLIV při splnění dané podmínky, ne jen jednou za kolo. A šestero trvalého zboží po využití nezahazujete, zůstává vám, a může vám zlevnit třeba hned následující akci.
Na druhou stranu, doplňkové akce smíte vykonat právě jen jednou za kolo. A stavba věže nebo lodě je podmíněna tím, že máte postaveno město. A tak dále, a tak podobně.
Většinu akcí, úkonů či postupů všude možně systém hry odměňuje, zhusta hned, nezřídka na konci, a tak i když se často setkáte s tím, že nemáte to, co byste zrovna potřebovali, nikdy se vám nestane, že byste neměli nic. Najít ovšem tu správnou taktiku, prokličkovat mezi odměnami a posbírat právě ty pro vás nejefektivnější, toť úkol hodný vládce.
Všemi partiemi
Minos není hra na jedno zahrání. Můžete k němu sice usednout, nadrtit pravidla, splichtit nějakou strategii a možná i vyhrát, ale pro to prostě stvořen nebyl. Ne.
Najděte si partičku (asi nejlepší je hraní ve třech, podle nás i mnohých jiných), domluvte si pravidelné schůzky, a obětujte pár partií důkladnému naučení. Až budete mít pravidla a postupy v malíčku a budete alespoň jakž takž tušit, jaké karty vám mohou přijít ve druhém věku, má smysl začít nad hrou opravdu hluboce přemýšlet, plánovat a zohledňovat možnosti budoucí. Teprve tehdy lze opravdu docenit variabilitu a znovuhratelnost; to, jak chytře je vymyšlený a jak různorodé – a občas i křivolaké – cestičky v něm mohou vést k vítězství. Jak vám v poznámkách pod čarou ne/odhaluje historická tajemství. V jaké souhře se tu pracuje s kostkami i kartami, jak se soupeři bojujete na herním plánu i na stupnicích, aniž byste opravdu bojovali, jak se plavíte za ziskem, aniž byste museli řešit rozmary moří a oceánů… jak to všechno dohromady funguje, aniž by to vyvolávalo zásadní konflikty ve hře i nad ní. Asi ne každý bude chtít Minosu tu práci a čas dát; ne každý ho a na to má. Ale toho, kdo ano, Minos odmění – téměř po každé akci i všemi partiemi.
Minos: Úsvit doby bronzové
Autor: Stanislav Kordonskiy
Počet hráčů: 1 – 4
Doba hry: 121 – 180 min.
Doporučený věk: 14 let
Čeština: pravidla ano, materiál bez textu
Vydal: TLAMA games
Cena u vydavatele: 1349 Kč
Hodnocení: 90 % (+ 1 % za každou odehranou partii)
20 let série Agent JFK: Anketa 7 Oct 6:10 AM (12 days ago)
MIROSLAV ŽAMBOCH: zakladatel série, autor spousty dílů série Agent JFK (JFK 01, 03, 06, 07, 13, 14, 22, 28, 37, 38)
Co pro mě znamená JFK? JFK jsou pro mě ty nejpříběhovatější příběhy, kdy máš k dispozici paklík karet, s nímž musíš hrát. Sem tam si nějakou kartu můžeš přimalovat, ale pořád musí patřit do dané herní sady. Představuje pro mě spoustu radosti, kterou jsem při psaní zažil a současně i spoustu starostí, kdy jsem se snažil, aby ty příběhy byly co nejlepší. Ono to možná na první pohled nevypadá, ale já jim věnoval spoustu práce a přípravy. Plavil jsem se po Mississippi, hledal její přítoky, probíjel se bažinami. Stal jsem se konstruktérem chemických zbraní, také tím, který se snaží přežít jejich útok; konstruoval jsem vzducholodi, řídil je, probíjel se s katanou v ruce technologickým podzemím a dělal spoustu dalších věcí, na které bych potřeboval desítky životů.
A k tomu jsem si ještě lámal hlavu na tím, jak navázat na příběhové linky ostatních. To občas bylo zatraceně těžké.
A jsem moc rád, že tohle spisovatelské hřiště některý umožnilo si hrát, jiným si vyzkoušet řemeslo, dalším zase se v psaní najít.
A celkově: Jsem rád, že se potvrdilo, že příběhy, kde ti správní, ti, kterým já dokážu fandit, bojují proti těm špatným, mají stále smysl. Že v nás (čtenářích JFK a autorech JFK) pořád zůstává cit pro spravedlnost.
Říkal jsi dvacet let? Ach jo. Ó jé! Život je skvělý! Svůj svět si musíme zasloužit!
TOMÁŠ NĚMEC: JFK 05, JFK 12
První publikovanou knihu. Sice se z obálky okamžitě sloupalo lamino a v textu chyběla stránka, kde se měnilo jméno hlavního hrdiny (JFK rozehrál tuhle chladnou hru pod ultrapřísným alias), ale sere pes. Měl jsem takovou radost, že jsem si jí jel koupit do Kralup, aniž bych tušil, že odtamtud už nikdy neodjedu. „Agent JFK“ je prostě enigma. Takže díky, Kene Woode a Koniáši, za všechny ty rozladěné klavíry, taxikaření s policajty, podpálené hotelové pokoje… a taky za tuhle příležitost. Stal jsem se stínem dvou legend, a to je cool.
PETR SCHINK: JFK 08
Psát do série JFK pro mě ve své době znamenalo hodně. Určitě jsem to tehdy bral jako vstupenku do světa velkých spisovatelských kluků, zároveň to byl ovšem závazek moc jim to nepokazit. Doufám, že jsem obstál. I když je to už hezkých pár let a vývoj série JFK nijak aktivně nesleduju, věřím, že i nadále dělá svým čtenářům radost a přináší jim napětí, úžas a vzrušení, ať už svůj sešitek nosí v torně rytíře, kapse skafandru nebo proklatě nízko u pasu. Či snad v biologické chlopni pod rozmnožovacím chapadlem.
FRANTIŠKA VRBENSKÁ: JFK 18, JFK 42
Ze všeho nejdříve důkaz, že čeští spisovatelé dokážou vytvořit akční SF cyklus s charismatickými postavami a přitažlivým světem (vlastně světy 
), který se nejen vyrovná zahraničním knižním seriálům tohoto typu, ale pestrostí, nápaditostí a zejména literární úrovní je překoná.
Za druhé návrat ke klasickým dobrodružným příběhům, jejich revitalizaci a ozvláštnění.
V neposlední řadě potom několik tvůrčích příležitostí (dva romány a dvě povídky), za které jsem velmi vděčná.
Řadu skvělých knížek, které jsem si jako čtenářka nesmírně užila – a na další se těším!
A nakonec to možná nejdůležitější: vstup do kolektivu příznivců fenoménu JFK a seznámení se s úžasnými lidmi 
VLADIMÍR ŠLECHTA: JFK 26
Agent JFK, konkrétně můj příspěvek s názvem „Pár kapek krve“, pro mne byl experimentem. Chtěl jsem si něco vyzkoušet. Chtěl jsem zjistit, jak by to dopadlo, kdybych propasíroval svoji vlastní sérii Pohraničí přes Wellsovské paralelní světy. Výsledek nebyl úplně uspokojující. Příznivci série Pohraničí byli rozpačití a fanoušci JFK svého času vyhlásili dvacátý šestý díl za suverénně nejhorší z celé série. Ale i o toto prvenství jsem posléze přišel.
Po dlouhá léta pro mě byla účast v sérii JFK slepou uličkou. Zkušeností, sice negativní, ale pořád zkušeností. Experimentem, který jsem nechtěl opakovat – ale zopakoval jsem si ho v „Hrdinech českých zemí“, které sestavil Jan Kotouč.
Vše zlé je však k něčemu dobré, že ano. Když se mi po 10ti letech vrátila autorská práva, vzal jsem původní text „Pár kapek krve“ a upravil ho. Zcela a bez náhrady jsem z něj vyškrtal postavu Johna Francise Kováře. Vyházel jsem paralelní světy a zbytek jsem nechal tak, jak byl. Text se úpravou ani příliš nezkrátil. K tomu jsem připsal druhou část, protože „Pár kapek krve“ mělo otevřený konec a následným textem jsem příběh uzavřel. Knížka vyšla loni před vánoci pod názvem „Pár kapek zamrzlého času“. Všechno tedy dobře dopadlo, alespoň pro čtenáře série Pohraničí.
PETR VYORAL: výtvarník, ilustrátor, autor ilustrací obálek od roku 2008
Pro mě je od začátku tato série svět, který předkládá pestrou paletu témat jak příběhově, tak charakterově a díky tomu je pro mě každá obálka nová výzva. Každý autor nabízí nový pohled a já se pokouším naladit a zobrazit
společně vizi nového okna do světa JFK.
JAN KOTOUČ: JFK 31
Nevím, jestli Agent JFK probudil moji lásku k alternativní historii, ale rozhodně ji ve velkém rozdmýchal a udržoval ten oheň při životě. Autoři fantastiky se rádi ptají “co by kdyby?” a JFK je ultimátní zosobnění téhle otázky. Na psaní Agenta Kováře vzpomínám moc rád. Málokde jsem se mohl tak skvěle vyblbnout, jako u něj!
PETR TOTEK: JFK 32, JFK 40, provozovatel a správce fanouškovských webů MZ-fans a JFK-fans
Pro mě série Agent JFK znamená kus života.
Když začínal zaznamenal jsem ho v jedné velké trafice, ale myslel jsem si, že je to jen další sešitová série nějakých detektivek, kterých tehdy bylo plno.
Jenže pak jsem zjistil o co jde a už jsem se v tom vezl. Nejdřív naprogramování webových stránek, které se rozvíjely doplňovaly a upravovaly, až o pár let později přešly do profesionálního redakčního systému. Ve “zlaté éře” série jsme na stránkách vymýšleli soutěže, komiksy, fandovské povídky, komiksové stripy, které tu a tam byly i vtipné a spoustu dalšího. Něco se dařilo lépe, něco hůře.
Taky mě v jednu chvíli napadlo, co asi dělají postavy, jako Vincent Vega, Frank Boorman nebo Andrea de Villefort když zrovna nejsou s hlavní postavou série Johnem F. Kovářem a tím jsem se dostal ke psaní povídek a posléze i nějakých těch knih série.
No a čtení, samozřejmě. Všechno jsem to přečetl.
VÁCLAVA MOLCAROVÁ: JFK 36
Agent JFK byl pro mě jedno velké dobrodružství.
A odvaha – Mirka Žambocha, že mi díl svěřil, i moje vlastní, že jsem do toho šla. Protnula jsem skutečný příběh první cesty vnitrozemím Austrálie s příběhem Johna Kováře a celý děj už navždy zůstane součástí mého života.
LIBOR MACHALA: JFK 35, JFK 39, správce fanouškovského webu JFK-fans
Agent JFK mi splnil sen fanouška, toužícího se stát součástí projektu, který obdivuje, kterému fandí.
Možná už největší slávu Johna F.Kováře odnesl čas, jeho tvář ošlehal prach mnoha světů, výstroj i výzbroj působí na první pohled opotřebovaně, ale na mě z něj stále sálá vnitřní síla. Síla dobrých příběhů. JFK mě baví číst i psát.
Chladná hra – Tomáš Němec 6 Oct 6:50 AM (13 days ago)
Ledový svět po jaderném konfliktu, kde z kdysi pyšných metropolí ční jen vršky mrakodrapů.
JFK vyráží do reality, v níž jediným zákonem je přežití, aby tam rozplétal kolegovo zmizení i klubko křehké mocenské rovnováhy. Krátká, sevřená mise s noirovým nádechem, která sází na atmosféru zamrzlého postapo, zajímavě zpracované akční pasáže a kvalitní detektivní linku.
První „host“ v sérii, který se později k JFK vrátil ještě jednou.
Tomáš Němec patří k autorům, kteří mají načteno tolik, že to z textu doslova sálá. Jeho Chladná hra stojí na přesně dávkované akci, noirovém tónu a spy-fi, které si vystačí s chladným rozumem místo kouzel. Výsledek je lehce čitelný, řemeslně čistý a zároveň chytlavý. Jen škoda, že těch jeho „nášupů“ nebo jak někdo dříve tvrdil “sešitků” není víc. Čtenář dočte, spokojeně kývne… a hned by bral pokračování. To od Tomáše sice přišlo, ale až jako JFK s pořadovým číslem 12 Stín legendy z roku 2007. Oba Tomášovy díly byly mezi JFK čtenáři velmi dobře přijaty a dodnes se těší velmi kladným hodnocením.
Chladná hra, pátý díl série JFK, je nicméně skvělá pro všechny, kterým se stýskalo po „kovářovské“ energii a vážnosti Pašeráka, tentokrát ponořená do temnější nálady. Tomáš Němec poprvé v rámci série posouvá JFK do syrovější, akčně taktické roviny a staví na silných kulisách.
JFK dějem knihy postupuje jako skutečný operativní pracovník. Sleduje, ověřuje, získává spojence, plánuje a teprve potom udeří. Kniha tedy sází na nádech procedurální špionáže. Můžete se tešit na dvojí agenty, matení vyšetřovatele falešnými stopami i vynalézavé podání motivů vedlejších postav.
Postavy jsou lehce představitelné a jejich zasazení do děje působí přirozeně. Nechybí ikonický obraz drsné bojovnice v kožešinách, a ano, je tu i úvodní scéna se psem, kterou si čtenáři pamatují i proto, že má víc rozměrů, než se může nejprve zdát.
V narativu problesknou lehké žánrové ozvěny, které mohou připomenout klasický český space pulp v podobě Procházkova dílu Jablka z Beltamoru ze série Mark Stone (č. 63), případně náladu „Průvodce po Galaxii“, vždy však ve službě humoru a příběhu.
Pokud bych měl zmínit jediné drobné minus, týká se popisu jedné z klíčových akčních scén, závěrečného souboje. Od určité sekvence jako by výborná autorova představivost a touha podat perfektní akční zážitek předběhla možnosti převést vše na papír a pro mě tím klesla orientovatelnost v dění. Jde však o krátký úsek jinak velmi dobře vystavěného finále, a uvádím to spíše jako vyvážení chvály než zásadní výtku. Pokud by byl autor více vypsaný, působila by tato scéna s navazujícím závěrem ještě epičtěji. Celkový dojem ze zmíněné sekvence i celé knihy však zůstává velmi dobrý.
Chladná hra se dá číst i bez znalosti předchozích knih, ale pro plný požitek doporučuji mít přečtené alespoň první dva díly. Pokud čtete díly na přeskáčku a stýská se vám po Kováři z Pašeráka, tento díl vám zatlačí nostalgickou slzu zpátky do oka a naplní vás žambocho-procházkovskou hrdostí.
Pro koho kniha je:
Pro čtenáře, kteří chtějí akční, špionážní a detektivně laděný lineární příběh obohacený o spoustu drobných nápadů zasazený do ledových kulis. Také bych knihu doporučil těm, co raději přečtou rychle kratší dílo a pak jako z bonboniéry ochutnají další díl v podání někoho jiného.
Pro koho kniha není:
Pro ty, kdo hledají širokou románovou výstavbu, mnoho linek a pomalejší rozvíjení psychologie postav, a knihu která musí být perfektně nalajnovaná a věci v ní musí být vždy jednoduše pochopitelné. Kniha není pro lidi, kteří novely označují za vlakové čtivo a raději zůstávají u civilních děl vícestránkového rozsahu.
Kompaktní, chladně vystavěná, od počátku jasná literární mise, která vrací JFK do formy, mrazí atmosférou a baví řemeslem. Krátké, úderné, funkční. To je Chladná hra.
Tome, že by u JFK či X-Hawka došlo na přísloví: ” Do třetíce všeho dobrého?” Troufám si říct, že by mnoho čtenářů zažívalo malé Vánoce.
Chladná hra
Autor: Tomáš Němec
Titul / série: Agent JFK 5: Chladná hra — Agent JFK, díl 5.
Vydavatel a vydání: Triton, 2006, 128 stran
Audiokniha: namluvil Luboš Ondráček, vydal Walker & Volf, stopáž 4 h 51 min
Armády nesmrtelných: Jiří Walker Procházka 3 Oct 9:00 PM (16 days ago)
Náš mini JFK speciál řadí čtvrtý rychlostní stupeň a šlape na plyn. Tempo i styl mění zajeté koleje v brázdu mise a jejích následků. Staré legendy, nové hrozby a tým, který musí být rychlejší než ti, co chtějí přepisovat pravidla. Jiří Walker Procházka v Armádách nesmrtelných servíruje krátkou, říznou akci, přidává špetku magie a kulisy, které táhnou samy o sobě.
Dobrý a originální díl, do kterého je zapojeno více postav Agentury naráz. To poskytuje prostor i pro rozsáhlejší interakce mezi charaktery, které se však často omezují na „kočkování“ v rámci týmu. Kniha má, stejně jako předchozí díly, velmi zajímavý úvod, a dobře, místy i chytře vymyšlený konec, který zanechá stopu.
Humoru je zde dost a některé dialogy jsou prostě legendární, jako třeba Boormanův střet se zkorumpovaným pilotem. Díky tomu působí čtvrtý díl jako odpočinková, akční a zábavná fun fiction, v níž se navíc blíže seznámíme s hlavním záporákem, lordem X-Hawkem.
„Kurva, rabbi, nedělejte ze mě takovou sprosťačku!“
– Komtesa de Villefort
Malým krokem zpátky je zde vystupování agenta JFK, který se místy chová trochu nestandardně a jeho hlášky úplně neladí s pojetím z předchozích dílů. Kovář se sice později zastaví u krátké sebereflexe, přesto tyto momenty působí v průběhu jinak svižného děje rušivě.
Samostatnost dílu:
Armády nesmrtelných se dají číst samostatně a základní situace i sázky jsou v textu vysvětlené. Plnější zážitek mají čtenáři, kteří znají alespoň první dva díly, protože lépe rozumějí týmové dynamice a narážkám.
Pro koho kniha je:
Pro čtenáře, kteří chtějí rychlou akci v atraktivních kulisách rudolfínské Prahy. Pro fanoušky JWP, jimž sedí svižné tempo, výrazné scény a humor, který si nebere servítky.
Pro koho kniha není:
Pro čtenáře, kteří hledají pomalejší tempo, důkladnou psychologii a dlouhou románovou výstavbu. Pro ty, kterým vadí, když show a nápady občas převáží nad uvěřitelností a týmové špičkování zastíní hlubší charakterové oblouky.
Armády nesmrtelných
Autor: Jiří W. Procházka (koncept světa s M. Žambochem)
Vydavatel a vydání: Triton, 2006, 128 stran
Audiokniha: namluvil Luboš Ondráček, vydal Walker & Volf, stopáž 5 h 30 min